Všechny impulzy a hudební nápady přicházejí od Moniky Midriakové, Monikino Kino tedy nejsou žádným vedlejším projektem Petra Marka. „Skládám většinu hudby a Petr se třeba s kytarou nebo bicími obvykle přidává až ve chvíli, kdy jsou hudební nápady hotové. Společně pak pracujeme na stavbě písní,“ říká Monika. Petr pro Monikino Kino píše slovenské texty, s jejichž konečnou úpravou mu Monika jako rodilá Slovenka pomáhá. „V cizím jazyce si dovoluji větší lyričnost, citovost i hru s patosem než v textech pro MIDI LIDI,“ doplňuje Petr Marek. Petr na koncertech hraje na klávesy, kytaru a občas i slovensky zpívá. Monika zpívá, hraje na klávesy a provází mluveným slovem, které působí, jakoby ze staré televize vystoupila nebo vytančila pohádková moderátorka. Diváci se diví. Vedle toho Monika také ráda tančí, živelně a radostně komunikuje s publikem výzvami k tanci slovy i pohybem, což je v hezkém kontrastu k melancholické náladě většiny skladeb.